Víťa Válka s rodinou jsou jedni z prvních, kteří u nás začali kombinovat dlouhodobé cestování obytnou dodávkou s prací na dálku a domácím vzděláváním. Nemohli jsme si tedy pro rozhovor o tom, jaké to je cestovat dodávkou v době koronavirové pandemie, v čem spočívá krása tohoto druhu cestování nebo jak hledat ta nejkrásnější místa spaní, než právě s Víťou.
Doba plná omezení, nejistot a zákazů dala příležitost objevit kouzlo toho nejsvobodnějšího způsobu cestování těm, kteří by o něm možná ani nikdy předtím neuvažovali. Vy naopak jste jedni z prvních, kteří u nás začali obytnou dodávkou, respektive tenkrát ještě obytným přívěsem, jezdit na delší dobu a trávit na cestách několik měsíců. Vlastně se to stalo běžnou součástí vašeho života. Mě by hrozně zajímalo, kde se tenkrát vzal ten nápad, jaké byly největší překážky a výzvy a kam tenkrát vedla vaše první cesta.
Ahoj Terko! Díky moc za přivítání.
Určitě nejsme první, kdo si na podobné cestování zvyknul. Ale dost možná jsme jedni z prvních, kdo vzal na cestu celou rodinu a vyrazil na pár měsíců v roce. Díky tomu, že jsme vyrůstali v době internetové, kde si práci snadno vezmete s sebou na cesty, jsme se tak stali předobrazem pro mnoho dalších, zejména v Česku.
Nápad vznikl nevinně, jako mnoho jiných. Při cestě Španělskem v roce 2011, kdy jsme osobním autem, s čerstvě narozenou dcerou, brázdili tradičně jeden hotel za druhým a zjišťovali, že to naše cestování, jednu noc tuhle a druhou noc támhle, už není tak snadné jako v páru a s jedním batohem.
Střih. Asi za půl roku už jsme v prastarém, ale pro nás novém karavanu, bydleli v Chorvatském kempu. Asi měsíc na zkoušku. Od té doby jezdíme každé jaro někam po Evropě. Na několik měsíců si jedeme prodloužit teplé období roku.
Zní to růžové a bylo to růžové. Teda až na to, že jsme v ten stejný rok dokončovali stavbu rodinného domu a já měl půjčeno u celé rodiny a několika přátel. Ostatně i karavan, za hravých 100 tisíc Kč, byl tak nějak na sekeru. Ale cítil jsem, že tohle musím prozkoumat.
Asi nemá cenu se ptát, jestli je pro vás tenhle způsob cestování, dá se říct životní styl, vaším splněným snem. Spíš možná tedy se nabízí otázka co vás na něm tak baví a přitahuje, že vyrážíte každý rok zas a znovu?
Hele, je to zajímavé, co? Že už takhle jezdíme devět let a pořád to kope. Já to přikládám tomu, že když jsme přes zimu zavření doma, tak se už už těšíme na roztažení jarních křídel. A díky karavanu, dnes dodávce, se za teplem dostaneme o 3 až 4 měsíce dříve. A to je bomba.
Člověk si řekne, že to je jen slunce. Ale ta energie, kterou v sobě to teplo má, pronikne do všeho. Do radosti ze života, do inspirace v práci, do chuti něco dělat, bavit se s lidmi a přáteli. Slunce je mocný čaroděj a jsem moc rád, že jsme jej, jako evropští seveřané, dokázali takto propsat do větší části roku.
Vím o vás, že často spíte na divoko. Vlastně si ani nevybavuju, že bych někde zahlédla, jak jste zaparkovali někde v kempu. Je to tak nebo i vy občas využijete zázemí nějakého kempu nebo podobného místa?
Začali jsme opatrně. V prvních třech letech jsme spali výhradně v kempech. Ani nás totiž nenapadlo, že to jde jinak. A pak jednou za námi přijel kamarád do Chorvatska a říkal, že po cestě spal 3x na stellplatzu. A já na to: “kde? cože?”. No a pak jsme to jednou vyzkoušeli ve Slovinsku. Strašné to bylo, srdce až v krku, každý zvuk znamenal, že po nás jdou, buď poldové nebo zloději. Do rána nás ukradnou nebo zabijou, to je jisté. A najednou se probudíme, živí a zdraví. Spali jsme na pumpě. A přežili jsme! Neuvěřitelné.
Od té doby spíme v kempech tak 30 % nocí. Z kempu se stalo spaní za odměnu, s velkým komfortem a často i radostí z místa, z majitele. Nejdřív díky dobře vybavenému karavanu, nyní díky tomu, že máme dodávku se vším co potřebujeme, dokážeme klidně i týden spát třeba na pláži. A u toho pracovat, učit děti, vařit, žít.
Cestování obytnou dodávkou je určitě o svobodě vybrat si kam jedete, mít možnost se přizpůsobit aktuálním potřebám, podmínkám, náladě nebo počasí. Ale taky je určitě i o tom najít nějaké pěkné místo. Ať už jen na spaní, kde může člověk strávit krásný večer, probudit se s nějakým výhledem nebo třeba najít místo, kde se dá strávit pár nezapomenutelných dnů. Myslím, že vy jste takových viděli opravdu hodně. Jak taková místa hledáte, případně jak byste doporučili je hledat?
Hledání skvělých míst je docela náročná disciplína. Díky tomu, že máme něco naježděno tak už víme kde hledat, jak odhalit zavádějící fotky nebo smyšlené recenze míst. Ale chce to přípravu, nebo jet po dříve vyzkoušených místech.
Ona s tím souvisí náročnost a očekávání každého cestovatele. Potkali jsme takové, kteří nikdy nebyli spokojení i takové, kterým nikdy nic nevadilo. Každý jsme ale moc rádi za místo, kde je krásný výhled, dobrá hospůdka v dohledu, kde si bezpečně hrají děti a kde třeba ráno přijede pekař a nabídne všem čerstvé pečivo. Takových je v Portugalsku i Španělsku nespočet.
Pro všechny ostatní stavíme web, kde ta nejlepší místa sbíráme. Kolekce je pod názvem Camperguru a chceme zde mít jen 5 % těch nejlepších míst pro všechny cestovatele v obytných autech, kteří rádi vyrážejí za svobodným cestováním. Ať už ve svém nebo v půjčeném obytném autě, či dodávce.
Bezpečnost. Častá obava která je spojená se spaním na divoko. Jak to máte vy? Máte nějaké tipy nebo zkušenosti čemu se například vyvarovat nebo jak odhadnout, že místo je bezpečné a že může člověk klidně spát?
Nejdůležitější je prevence. Přijet na neznámé místo za světla. Podívat se po okolí a chvilku na místě pobýt, aby ho člověk trošku navnímal. Vyhnout se velkým městům a přístavům. Podobně při parkování a opuštění auta, když jdeme na výlet do města, je dobré zatáhnout všechna okna aby zloděj, neměl jistotu, že v autě nikdo není.
Fakt je ten, že jsme nikdy neměli problém se zlodějem. Vždy se snažíme nespat nebo ani neparkovat tam, kde z místa nemáme dobrý pocit.
Projeli jste za ty roky tuším už celou Evropu. Podle čeho se rozhodujete, kterým směrem vyrazíte na další cestu? A vůbec máte místa, na která se vracíte nebo stále objevujete nová?
Já raději objevuju nová místa, klidně i v oblíbených zemích jako je pro mě Španělsko. Renča, moje žena, se zase těší na Řecko, kde se zamilovala do Chalkidiki. Projeli jsme Evropu od Maroka po Turecko ale nemáme vůbec prozkoumaný sever. Slunce nás vždycky přehlasuje.
Rozhodujeme se docela impulzivně, typicky vyrazíme buď tam kde jsme nebyli vůbec, nebo dost dlouho na to abychom se těšili znovu na známá místa.
Všichni asi tušíme, že se vzrůstající oblibou se budou měnit i pravidla cestování obytnými dodávkami. Někde se už tak dokonce i děje. Jak vnímáte tuhle situaci vy?
Je to nevyhnutelné. Počet lidí kteří si mohou dovolit koupit obytku a kteří si můžou vzít práci na cesty roste. Spolu s tím i propagace takto svobodného cestování a nakonec je to fakt skvělý způsob, který reálně vyjde v přepočtu na den levněji, než klasická dovolená v resortu. A když chcete, může to být cestování skoro zadarmo.
A to láká různé podivíny, kteří nejsou připravení respektovat své okolí. Přijedou do cizí země a čekají, že je to tam vše nachystané pro ně, a že nemusí nikoho respektovat. Zrovna my Češi nepatříme zrovna mezi národy kteří úzkostlivě čistí místa, která navštěvují, nebo alespoň nechávají tak jak je našli.
To musí nutně přinést regulaci. A ta regulace může být provedená dobře, nebo špatně, jako třeba letos ukázalo Portugalsko, kde spolu s minoritou podivínů museli spaní na divoko vynechat i civilizovaní bydlíkáři.
Na poslední cestu jste vyrazili v době, kdy spousta z nás vnímala dobu pro cestování zapovězenou. V době koronavirové pandemie jste vyrazili do Španělska. Jak se v téhle době cestuje s různými opatřeními, vnímali jste cestu jako bezpečnou?
Nejdřív jsme se báli, ale po rozhovoru s kamarádem, který v únoru 2021 přejížděl s rodinou z Itálie do Španělska a říkal, že to bylo na pohodu, jsme se rozhodli vyrazit. Udělali jsme si v Česku antigenní testy pro tehdy přivírající Německo, kde jsme to stihli za pět minut dvanáct, v noci 14. února před úplným uzavřením hranic. A po zbytek cesty jsme už nepotřebovali žádný test, až zpět u nás po návratu.
Samotná cesta byla, až na nošení roušek a drobná omezení provozu hospod, stejná jako ty předchozí. A díky pobytu ve Španělsku jsme nebyli v takové kleci, takovém stresu jako zbytek republiky mezi únorem a květnem, kdy tu bylo opravdu hodně omezení.
Letos v létě se chystá vyrazit na dovolenou obytnou dodávkou nebo obytným autem spousta lidí. Mezi nimi i mnoho nováčků. Navíc v létě během sezóny bývá spoustu míst opravdu přeplněných. Nemáte nějaký tajný tip, kde by se dalo užít kouzlo tohoto druhu cestování se vším, co nabízí a přitom se davům vyhnout?
Vyrazte na sever! A Renča křičí: “Schovejte se doma!”. Upřímně, léto 2021 bude asi opravdu explozivní. Celá Evropa se už už nemůže dočkat někam, s požehnáním úřadů, vyrazit. Takže to může vyústit v rok velkých změn. Na druhou stranu, když vynecháte top jižní destinace jako je Itálie, Francie a Španělsko, tak myslím že to bude hratelné jako kdykoli jindy. Jen asi nebudete všude úplně sami, jako mimo sezonu, kdy i ve Španělsku najdete často krásné soukromí na pláži.
A poslední, už ani ne otázka. Kdyby jsi mohl všem, kteří se letos chystají vyjet obytnou dodávkou poprvé vzkázat jednu věc – jaká by to byla?
Buďte nenápadní. Buďte ohleduplní. Je obrovský rozdíl jaký zážitek si z vašich cest odnesou místní i vy sami, když se do hledání míst budete vrhat s citem pro místo a empatií pro jeho obyvatele. Užijete si to pak nejednou i společně, poznáte nové přátele, osudy, lidské příběhy. A o tom pro mě cestování z velké části je.
Nejen pracovní web Víti, ale i blog o cestování, výuce dětí nebo o řízení financí www.vitavalka.cz
